Diferencovaná výuka je pedagogický přístup, který reflektuje individuální rozdíly mezi žáky v rámci jednoho vzdělávacího prostředí. Smyslem této metody je přizpůsobit obsah, proces, úroveň podpory nebo výstupy učení tak, aby byly optimálně nastaveny pro rozmanité potřeby, schopnosti, zájmy a styly učení studentů. Diferencovaná výuka jde za tradiční jednotný model výkladu a zadání – učitel místo toho plánuje a realizuje aktivity, které odpovídají rozličným úrovním připravenosti dětí, jejich tempu práce a možnostem zapojení.
Základ diferenciace spočívá v diagnostice individuálních charakteristik žáků, jako jsou znalosti, dovednosti, zájmy, učeními strategie či případné speciální vzdělávací potřeby. Učitel své poznatky využívá při tvorbě zadání (například zadává různé úrovně obtížnosti úkolů, nabízí vícero způsobů prezentace učiva či motivuje žáky k volbě vlastního pracovního postupu). Diferencovat lze také způsob hodnocení, délku času určeného k plnění úkolů nebo míru samostatnosti a podpory. Přínosem tohoto pojetí je nejen zlepšení vzdělávacích výsledků, ale také podpora autonomního a celoživotního učení.
Implementace diferencované výuky však klade vysoké nároky na učitele: vyžaduje vynikající diagnostické i organizační dovednosti, průběžné sledování pokroku žáků a schopnost řídit třídu s různorodými potřebami. Efektivní diferencovaná výuka je proto často podporována moderními didaktickými strategiemi, využíváním ICT a týmovou spoluprací mezi pedagogy. Umožňuje posilovat nejen znalosti, ale i sebevědomí a motivaci žáků, kteří díky individualizaci dosahují vlastního maximálního rozvoje potenciálu. Diferencovaná výuka se tak stává silným nástrojem inkluzivního a spravedlivého školství.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)