Konstruktivismus v pedagogice je teorie učení, která zdůrazňuje aktivní roli žáka v procesu osvojování vědomostí. Vychází z přesvědčení, že poznání nevzniká mechanickým přebíráním hotových informací, ale je individuálně konstruováno na základě předchozích zkušeností, znalostí a interakcí s okolním světem. Základní myšlenku konstruktivismu formulovali například Jean Piaget a Lev Vygotskij, kteří upozorňovali, že žák je aktivním tvůrcem vlastního poznání a že proces učení je ovlivněn sociálním a kulturním kontextem.
Konstruktivisticky orientovaná výuka se proto zaměřuje na podporu samostatného myšlení, hledání souvislostí a řešení problémů namísto pouhého memorování faktů. Učitel zde vystupuje spíše jako facilitátor, průvodce nebo moderátor, který žákům vytváří podnětné prostředí, zadává problémy k řešení a poskytuje zpětnou vazbu. Klíčová je přitom aktivní účast žáků na objevování a reflexi poznatků, využívání diskusí, skupinového učení a experimentování. Významným prvkem je také respektování individuálních rozdílů žáků, jejich předchozích zkušeností a způsobů myšlení.
Konstruktivismus v pedagogice klade důraz na smysluplnost poznání a jeho využitelnost v praxi. Učivo není chápáno jako neměnný soubor údajů, který je třeba si osvojit, ale jako otevřený systém souvisejících informací, které si žáci propojují do vlastních významových struktur. Tento přístup například podporuje hlubší porozumění učivu, rozvoj kritického myšlení a dovedností potřebných pro celoživotní učení. Současná pedagogická praxe proto často obsahuje konstruktivistické prvky, ať už explicitně, nebo pouze v některých didaktických strategiích a metodách.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)