Bloomova taxonomie je systematický rámec, který slouží k klasifikaci a rozvíjení vzdělávacích cílů v oblasti kognitivních dovedností, znalostí a myšlení žáků i studentů. Byla vytvořena v roce 1956 americkým psychologem Benjaminem Bloomem a jeho týmem a od té doby se stala jedním z nejpoužívanějších nástrojů ve světě pedagogiky. Taxonomie dává učitelům a vzdělávacím institucím jasnou strukturu pro plánování, vyhodnocování i samotné vyučování na základě šesti na sebe navazujících úrovní složitosti poznávacích operací.
Původní Bloomova taxonomie rozlišuje šest hlavních kategorií kognitivních dovedností: znalost (zapamatování faktů a informací), porozumění (vysvětlení významu informací), aplikace (praktické využití poznatků), analýza (rozbor informací a vztahů), syntéza (tvoření nových struktur nebo myšlenek na základě poznatků) a hodnocení (posuzování hodnoty informací, řešení problémů). V roce 2001 byla taxonomie revidována Lorinem Andersonem a Davidem Krathwohlem a názvy kategorií byly upraveny do aktivních sloves – zapamatovat, porozumět, aplikovat, analyzovat, tvořit a hodnotit – což zvýrazňuje směřování k aktivitě a využití znalostí.
Význam Bloomovy taxonomie spočívá především v jejím praktickém využití. Učitelé díky ní mohou sestavovat jasnější a konkrétnější učební cíle, plánovat vhodné aktivity pro žáky podle úrovně jejich znalostí a lépe rozlišovat mezi povrchním memorováním a hlubším porozuměním látky. Bloomova taxonomie také napomáhá strukturovanému hodnocení žákovských výkonů a podporuje individualizaci výuky s ohledem na rozmanitou úroveň kognitivních schopností. Díky tomu je jedním z klíčových nástrojů pro rozvoj kritického myšlení, tvořivosti i praktických kompetencí v současném vzdělávání.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)