Integrace virtuální reality ve výuce na středních školách: potenciál a výzvy
Virtuální realita (VR) se v posledních letech stává stále dostupnějším a častěji diskutovaným nástrojem pro modernizaci vzdělávání. Zatímco dříve šlo spíše o futuristickou vizi využívanou především ve vývoji her nebo simulací pro armádu a zdravotnictví, dnes VR nachází své místo i ve školních lavicích – zejména na středních školách. Jaké konkrétní možnosti VR v této oblasti nabízí a s jakými bariérami a výzvami je její implementace spojena?
Zásadní předností VR ve výuce je možnost zprostředkovat studentům zážitky a poznatky zprostředkovaně, ale velmi autenticky. Virtuální prostředí umožňují simulovat těžko dostupná nebo riziková místa (jaderné elektrárny, vesmír, laboratoře se speciálním vybavením), rekonstruovat historické události nebo například vizualizovat abstraktní jevy v chemii či fyzice. Díky tomu dochází k intenzivnějšímu zapojení studentů do výukového procesu – tzv. learning by doing, tedy učení skrze vlastní aktivitu a zážitek. Výzkumy ukazují, že informace získané interaktivními simulationy si studenti pamatují lépe než při tradiční frontální výuce.
Střední školy v České republice začínají VR využívat především v technických, přírodovědných a jazykových oborech. Příkladem může být virtuální pitva v biologii, programování robotů v simulovaném prostředí nebo návštěva cizojazyčné konverzace s AI avatary. Podobné technologie nacházejí uplatnění také při odborném výcviku – studenti oborů jako strojírenství či zdravotnictví si mohou vyzkoušet práci v situacích, které by jinak znamenaly vysokou míru rizika nebo značné náklady.
Integrace VR do školní výuky však vyžaduje překonání řady překážek. Zdaleka nejde jen o finanční náročnost potřebného hardwaru a licencí pro výukové platformy, byť právě pořizovací investice představují nejčastěji zmiňovanou bariéru. Klíčová je také příprava učitelů – pouze metodicky a technicky připravený pedagog dokáže naplno využít potenciál VR. Evropská akademie vzdělávání proto zdůrazňuje důležitost cíleného DVPP, kde se učitelé seznámí nejen s technologickými, ale také didaktickými aspekty, např. jak začlenit VR do běžných osnov, efektivně zadávat projektové úkoly či vyhodnocovat pokrok studentů v této nové formě výuky.
Výzvou nadále zůstává dostupnost kvalitních, multilicenčních výukových scénářů v češtině. Vývoj lokalizovaného obsahu je zatím doménou několika průkopníků z řad škol či specializovaných firem, a většina softwarových řešení je stále příliš orientovaná na zahraniční trh a v angličtině. Problémem můžou být i technické limity starších školních sítí či slabší hardware.
Navzdory těmto výzvám si integrace VR do středoškolské výuky nachází své místo a trendy jsou jednoznačné: tam, kde je VR smysluplně začleněna a pedagogové mají potřebnou podporu, dochází k posílení motivace, lepšímu porozumění komplexním tématům a rozvoji klíčových dovedností budoucnosti, jako jsou kritické myšlení, spolupráce či schopnost inovací. Lze proto očekávat, že s rostoucí dostupností technologií a dalším rozvojem metodické podpory bude VR postupně tvořit běžnou součást vzdělávání na středních školách. Evropská akademie vzdělávání zde hraje důležitou roli – jak realizací specializovaných kurzů pro učitele, tak poskytováním platformy pro sdílení zkušeností a příkladů dobré praxe. Investice do VR se tak stává nejen otázkou modernizačního rozvoje, ale i konkurenční výhody škol připravujících studenty na 21. století.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)