Konstruktivismus ve vzdělávání je pedagogický směr, který staví na předpokladu, že poznání a učení nejsou pasivním přijímáním hotových informací, ale aktivním procesem, při němž si jedinec sám vytváří (konstruuje) své vědomosti, dovednosti a porozumění světu. Tento pohled na proces učení vychází z prací Jeana Piageta, podle nějž děti nejsou pouhými příjemci poznatků, ale objevují a vytvářejí si vlastní kognitivní struktury na základě interakce s prostředím. Lev Vygotskij pak zdůraznil sociální rozměr konstruktivistického učení – učení je v jeho pojetí silně ovlivněno spoluprací s ostatními a kulturním kontextem.
V konstruktivistickém vzdělávání je kladen důraz na to, aby žáci nebyli jen pasivními posluchači, ale aby se aktivně zapojili do procesu učení. Učitel zde plní roli průvodce, který žáky stimuluje k otázkám, diskusím a řešení problémů spíše, než aby jim předával hotové poznatky. Prioritou je rozvoj kritického myšlení, schopnosti řešit problémy a samostatně hledat a spojovat informace. Učební prostředí je navrhováno tak, aby bylo co nejblíže reálnému světu, využívá se projektového vyučování, skupinové práce a činnostních metod, které podporují smysluplné učení a reflektování vlastních zkušeností.
Hlavní přínos konstruktivismu ve vzdělávání spočívá v hlubší internalizaci znalostí, větší motivaci žáků a rozvoji schopnosti aplikovat poznatky v praxi. Konstruktivistické přístupy však vyžadují přeučení tradičních rolí učitelů a žáků, modifikaci výukových postupů a často i změnu hodnotového nastavení školy. Kritici konstruktivismu upozorňují na možné obtíže při osvojování základních faktických znalostí a na nutnost balance mezi vedením žáků a jejich samostatným objevováním. Z dlouhodobého hlediska ale konstruktivistické postupy patří mezi nejefektivnější způsoby, jak žákům umožnit stát se celoživotními učícími se jedinci schopnými reagovat na výzvy měnícího se světa.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)