Kompetence představují soubor znalostí, dovedností, postojů a osobnostních vlastností, které umožňují jednotlivci efektivně vykonávat určitou činnost, profesní roli či konkrétní úkol v rámci určitého kontextu. Základní rozlišení kompetencí zpravidla dělí mezi klíčové (přenositelně využitelné napříč obory, například komunikace, řešení problémů či týmová práce) a odborné (specifické pro dané profese, jako jsou účetní znalosti nebo programování). Kompetence nejsou pouze teoretickými znalostmi, ale zahrnují také schopnost je aplikovat v praxi a adaptovat odpovídajícím způsobem na měnící se situace.
V pedagogickém a pracovním prostředí nabývá pojem kompetencí na významu zejména v souvislosti s celoživotním učením a procesem vzdělávání. Moderní kurikulární dokumenty kladou důraz na rozvoj klíčových kompetencí, tedy univerzálních dovedností, které připravují žáka či pracovníka na flexibilní uplatnění v proměnlivém světě. Kompetence jsou tak chápány jako dynamicky se rozvíjející kombinace znalostí, dovedností a postojů, které nejsou statické, ale lze je kontinuálně rozvíjet prostřednictvím vzdělávání, zkušeností i reflektivní praxe.
Z vědeckého hlediska je studium kompetencí důležité jak pro rozvoj jednotlivců, tak i pro efektivní fungování organizací a společnosti. Existují různé modely kompetencí – například behaviorální (orientované na konkrétní činy), modely klíčových kompetencí vymezené OECD, či kompetenční rámce Evropské unie (například DigComp pro digitální kompetence). Analýza a rozvoj kompetencí slouží nejen k evaluaci a plánování vzdělávacích programů, ale také při náboru a rozvoji pracovníků v organizacích. Kompetence se tak stávají zásadním faktorem, jenž podmiňuje schopnost jednotlivců i celých skupin adaptovat se a uspět v rychle se měnícím světě 21. století.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)